pondělí 22. října 2007

Vítězem 35. ročníku Literární soutěže Františka Halase se stal Jan Zvettler

V pátek 19. října se v prostorách hudebního salonku Muzea Blansko uskutečnilo vyhlášení výsledků 35. rořníku Literární soutěže Františka Halase. Zaslouženým vítězem se po jednoznačné shodě poroty stal Jan Zvettler z Prahy, jehož střídmé, povětšinou vázané verše, dávájí tušit hotového básníka: "Napadl sníh / Je těžké projít veršem / do bezpečí" (báseň Pošetilost).

LSFH 2007 / Ludvík Kundera

LSFH 2007 / Úvodní slovo Ludvíka Kundery

Za přítomnosti zhruba poloviny z 23 přihlášených autorů a čestných hostů z řad bývalých porotců soutěže (Ludvík Kundera, Marie Habešová, Eva Nečasová) byla udělena rovněž tři uznání poroty - Martinu Brožovi (Brno), Jakubu Drážníkovi (Boskovice), Evě Tacchinardi (Pohořelice); 3. místem byl za své verše odměněn básník a výtvarník Aleš Kauer (Šumperk), 2. místo získal Richard Klíčník (Praha). Na slavnostním vyhlášení byl zároveň představen almanach Hledání 35, který přináší verše 18 zúčastněných autorů.

Jiří Kolář / František Halas [o básni]

...Jde jen o to, věnovat básni tolik času a práce (ne dřiny, kdo dře, nemůže myslet na svoji práci, dře se nádeník, a ten si nemůže vzít ducha své práce do postele nebo na špacír, pro něho je všemu konec v okamžiku, kdy zaslechne vřískot polírovy píšťalky), tolik námahy, kolik jí patří, kolik zasluhuje. To však neznamená sedět nad básní rok s pilníkem v ruce, ale sedět s pilníkem v ruce nad každým okamžikem, nade vším, co je v nás, a nad každou skutečností, nad celou, veškerou realitou. Z básně hozené na papír se dá vypilovat jen moc málo, lze ji jen uzdravit, omýt od hlenů a vychovat. Plod má přijít na svět se všemi orgány, má přijít prostě člověk, a ne něco, čemu je třeba amputovat druhou hlavu, třetí nohu nebo šesté prsty.

Jiří Kolář: Očitý svěděk. Zápis FRANTIŠEK HALAS, 15. [září 1949]; Černá lyra / Čas / Očitý svědek. Mladá fronta, Praha 1997; str. 226

. . .

Vojtěch Kučera: Prostor básně

Podle mě je důležité, aby mohl čtenář do básně vstoupit a pohybovat se vní podle sebe, aby měl prostor kolem, kde se může procházet, ve větru si vychechtat hubu. Ano! Tady a teď! Tento okamžik (doslova a dopísmene oka - mžik) vytržený z kontextu, zachycené a zvěčněné TEĎ, ale už a právě a protože NAVŽDY! Otázkou je, jestli se hladina významnosti (vcelku trefný statistický terminus technikus) textu přehoupne přes pomyslou hranu a stane podstatnou nejen pro autora, ale i pro čtenáře. Je to jako jako s mlhou a horským sedlem. Z jedné strany mlha je a pro toho, kdo stojí na této straně kopce (textu) je všude kolem, je v ní, je jí obklopený, kdežto ten, co stojí na svahu za sedlem, se o mlze dozví až v momentě, kdy stoupne do takové výšky, aby přes sedlo převalila a klesla i na DRUHOU stranu. Teprve tehdy bude pohlcen bělobou... Namíchat „správnou hustotu mlhy" ovšem podle žádného postupu nelze...

2002

LSFH 2007 / Aleą Kauer

LSFH 2007 / Oceněný Aleš Kauer (vpravo) přebírá Antologii české poezie 1986-2006

. . .

Jan Zvettler
V ZAHRADÁCH

Plátek, psí víno, hlídka se staví.
Oheň má ruce nad teplem.
Hlídka se hlídá, hladí a baví:
Sousedi živí? Zrezivěl den.

Plůtek, psí víno, zídka se drolí.
Zvlhlý je večer, nahnilé listí.
Jazyk dře zub už dávno ne bílý.
Sousedi živí? Nejsme si jistí.

Richard Klíčník
KAMARÁD Z DĚTSTVÍ

Pamatuješ si na mě?
Já nastražím babičce pastičky do kabely
a ty zatím
postav panáky z vody koňům na hřbety

Ty se sraženými triky
které ovládají i poslepu
myslím

Pak zajdi na poštu
než přestane pršet
rozumíš
a hleď na poštmistra skrz zplihlé čupřiny

O dědovi nic nedodávej
a na mě zapomeň!

Aleš Kauer
.

mráz opuštění mráz slunce mráz
zranitelnost našeho těla
všude je z vloček ostrých vloček
nechám padnout hvězdu
jediným pohybem palce
z palčáků palce s vlastním zdrojem palce
mráz necítí křídla necítí mráz
všude je z vloček ostrých vloček

Martin Brož
TEKUTÉ PÍSKY

Schody k Tobě jsou z písku
Včera to byly kameny

Ještě krok a zmizím navždy

Jak vysoko letí vzducholoď
když je písku po kolena
a jak když je pod srdce

Tehdy zbývá jen dívat se do slunce
A zkusit modlitbu za přesyp dun

Jakub Drážník
.

V kůstkách deště
chrastí to po střechách
po hlavě do kalužin
a srkat

Pěstí pěstičkou
utvrzovat jaro

Žmolky z cigaret
naházet vlaštovkám
nechat se prorůst
až do kamene

Pěstí pěstičkou
a v horečkách
je jaro

Eva Tacchinardi
JITRO

Traktory rozryly už hnědé
brázdy na poli.
Po cestě za mnou stojí
na jedné noze topoly.

Opilý chodec se nocí zapotácí;
obejme kmen - jak svou milou.
V korunách nad ním
už prozpěvují ptáci. - Ráno

otec se synem jedou s traktorem
na pole. Řvou stroje -
Ale kdosi bdí nad světem. -
I nad hromadou hnoje.

 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat